dávat a přijímat

Aktualizováno: před 3 dny

TÉMA měsíce : ÚNOR 2022

Únor začal a my pomalu ještě na lekcích dokončujeme téma rovnováhy. Díky mé karanténě se trochu posunujeme v čase oproti plánu. Moje první reakce byla, jak jsem zvyklá, začít nad tím dumat, zda není plán důležitější a neměla bych ho respektovat a prostě poslední lekci vypustit a běžet do dalšího tématu. Šup, jedno hotové, rychle vpřed, aby nám nic neuniklo. Pak jsem se ale sama zastavila a došlo mi, jak jsem vlastně vlečena tímto návykem, zvykem akce. Jak mám sama tendenci jít vpřed, popobíhat, něco stíhat a dohánět. A jak jiné a osvobozující jsou pro mne ty chvíle, kdy se mi daří se zastavit se v dané chvíli a nikam neletět.



 


VÝBĚR Z MINULÉHO MĚSÍCE NA VIDEU
najdete

 



Když jsem si pak rekapitulovala uplynulý měsíc a jeho téma rovnováhy v mém vlastním životě, musela jsem se vlastně smát. Tím hlavním, co se mi nejvíc zjevovalo, bylo právě vyvážení této kvality akce směrem ven. Nejen v množství činností, ale i ve způsobu mého uvažování, v péči o sebe vs o ostatní, ve způsobu komunikace. Mými skvělými nahrávači jsou děti. Podle rozhovorů s kamarádkami, to vypadá asi všude podobně. Když jsou děti malé, naučíme se jim dávat vrchovatě. Jinak to nejde, potřebují nás. Pak ale odrůstají a my se mám se učit pomalu začít couvat a ubírat, dávat jim jejich prostor, sílu a zodpovědnost rozhodnutí a postupnou svobodu volby. Teorie je jasná. V praxi je ale někdy to couvání, alespoň u mě, takové trhané. Jako bych čekala, až mi zase přišlápnou nohu, že jdu moc pomalu. A já přitom kolikrát zjistím, že ne že bych šla pomalu, já jsme se ještě sama vrátila sama zpět, blíž k nim a zase dávám někde, kde už to vlastně není třeba. Když o tom tak přemýšlím, tím motorem je kolikrát stejný vnitřní impuls.. šup šup.. :-) Ať už to je.. pomůžu ti, udělám, jdeme dál. Když mi pak můj muž vyprávěl, jak byl s dětmi sám na horách a jak fungovaly, jak je jen pozoroval, počkal na ně venku a rovnou odjeli na svah nebo když si vzpomenu, jak mi na podzim připravily nekrásnější narozeninový den, samy od sebe... vím, že je to celé proces vylaďování a že kromě dávání je v něm spousta přijímání. ŘÍkám si, že ale stejně jako vše jiné, můžeme využít tyto přešlapy pro sebe a svůj rozvoj, pro vlastní obohacení. A že pak si možná tu cestu můžeme víc užívat, když v ní budeme bdělí. Možná budeme mít pak trochu míň pošlapané nohy a budeme slavit častěji než v den svých narozenin.


A tak jsem se rozhodla rozvíjet dál naše téma rovnováhy, zaměřením na tyto dva póly - dávání a přijímání, akci směrem ven od sebe a směrem k sobě. A třeba, když se nám bude chtít, objevíme další roviny této dynamiky....

Podnět pracovat s tématy měsíců jsem dostala od své kamarádky Lucie (www.jogasumava.cz), která s ním pracuje již delší dobu, hlavně tedy v té fyzické rovině.

Když jsem se nad ním začínala víc zamýšlet, bylo mi jasné, že chci, aby v něm kromě osy pro skupinové lekce byl ještě podnět pro naši niternou, jemnou práci i mimo podložku. Aby to byl impuls k zamyšlení, ale hlavně k prožívání, k sebepoznávání a propojování se sebou „naživo“. To je vlastně to, co mě nejvíc na józe zajímá a baví, to je to, čím pro mě jóga je. Sebepoznání, seberozvoj směrem k vlastní realizaci a naplnění…

Než se dostanu k tématu samotnému, přidávám pár slov k této jemné vnitřní práci, která pro mne představuje velký potenciál a sílu. Cestu naší vlastní jógy, kdy jsme si sami vlastním učitelem a průvodcem.

KONTEMPLACE

GENOVÉ KLÍČE




ÚNOROVÉ TÉMA

Pojďme se tedy podívat, jak můžeme využít téma DÁVÁNÍ a PŘIJETÍ, jak se jím můžeme nechat vést, inspirovat a jak nám může sloužit na podložce i mimo ni.

Myslím, že není nutné zaobírat se všemi úrovněmi najednou. Stačí se nechat vést a vybrat si tu úroveň, která si nás přitáhne, která nás osloví, kterou uvidíme. Už tím se lehce stahujeme z oné aktivní formy dělání, dávání (od sebe ven). Učíme se pustit plnou kontrolu (naší akcí) a umožňujeme tak vyrovnat akci přijímáním, vedením, nasloucháním.


ENERGIE / VYDÁNÍ - PŘIJÍ MÁNÍ / DĚLÁNÍ - BYTÍ

V každodenním životě se můžeme zaměřit (jako já s dětmi..:-)) na to, kolik energie dáváme a kolik jí přijímáme nejen formou kilojoulů ve stravě :-), ale spíše v přímém nakládání se svou energií. Do čeho ji vkládáme, kolik činností tvoří náš den, kolik vytváříme, řešíme.. A kolik energie čerpáme a jak… Co nás obohacuje, nabíjí a jak často si to dopřáváme, jak o sebe pečujeme.

V další rovině můžeme vnímat dělání vs bytí. Jak často jsme v akci, běhu, v konání a jak často se zastavujeme a vnímáme plně, co prožíváme. Jak necháme, aby svět, život podpořil nás a my se stali jen přijímacími, naslouchajícími.

Pokud budeme chtít, zkusme si toho začít jen všímat Možná nejprve zpětně, při rekapitulaci dne večer před usnutím, pak možná i během činností při malých zastávkách v průběhu dne. A pak možná ještě předtím, než vydáme víc, než můžeme…

Tak jak jsme o tom mluvili minulý měsíci, začít využívat zastavování, pauzy. Nejen proto, abychom se nadechli, vědomě ukončili předešlou činnost nebo se do ní naopak ponořili vědoměji Ale i proto, abychom se pak otočili směrem k sobě. Stejně jak to cvičíme na lekci v přechodech mezi jednotlivými úseky lekce. Navnímali, jak se cítíme a třeba si uvědomili, jak moc vidíme dávání a přijímání u sebe samých.

TĚLO

Ve fyzické praxi, ať už ve studiu nebo na naší vlastní podložce, i během dne, se můžeme spojit s dáváním a přijímáním tím, že budeme pozorovat samotnou akci - pohyb, úsilí, zapojení (tj. to, kde svoji energii vydáváme směrem ven) a pak naproti tomu se snažíme svou pozorností zachytit chvíle zastavení, uvolnění a nečinnosti. Chvíle, kdy přijímáme, jsme otevření všem prožitkům a vjemům, které přichází sami.

V pohybu - ve cvičení samotném se tento měsíc symbolicky podíváme na směry naší síly od sebe a k sobě. Na to jak vlastně můžeme využívat sílu odtlačení a jak využíváme sílu přitažení. K tomu nám napomůže cílová dovednost měsíce - a tím bude čaturanga (chaturanga) - nebo její obdoba našeho kliku směrem dolů k zemi, přechod z pozice prkna dolů na zem.

I pro mě bylo velkým objevem, když jsem se dozvěděla v souvislosti s tímto známým jógovým přechodem o síle přitažení, namísto automaticky prováděném odtlačení a vzdorování zemské přitažlivosti, které tak často všichni zprvu využíváme. Ukážeme si a zkusíme, proč a jak nám zde pomůže nacvičení těchto dvou směrů naší síly. A jak moc to možná promění obyčejný klik v zajímavou souhru. Ukážeme si, proč se nám může zdát tento přechod těžký a jak je mylné se domnívat, že vše je jen o síle paží…

Současně se podíváme na to, jak svá těla připravit na tuto pozici, nebo přesněji - na přechod z jedné pozice do druhé. (Zůstaneme teď u přechodu do lehu, přechod do kobry si přidáme až na jaře spolu se záklony.) Jak se o tělo postarat, dopřát mu péči v podobě přípravy. Využít tento prvek jako podnět k rozvoji a zpětně se pak dívat, jak nám jde jinak, když tělo nejprve vyživíme v potřebných a namáhaných partiích odděleně.

Zkusíme si, jaká mobilizační cvičení napomohou našim dlaním, zápěstím a ramenům. Jak postupně oslovit a zapojovat svaly paží a horních zad. Jak začít vnímat svoje lopatky a jejich spolupráci s rukama.. A určitě se dotkneme pevnosti našich bříšek….


( … Už se tak těším…:-)

Na rozdíl od minulého měsíce nebudeme proplouvat jednotlivými oblastmi postupně, ale naopak zůstaneme s tématem a budeme si ho víc osahávat a zažívat a jen lehce rozšiřovat. Zkusíme trochu víc přijímat, co se učíme. Ne jen běžet vpřed…:-) Což je vlastně úkol hlavně pro mě… Nechat vám prostor zažít.


---------------------------------------------


V další rovině si téma dávání a přijetí budeme zvědomovat v práci s naším DECHEM.

Dech nám krásně ukazuje obě tyto polarity, přichází a odchází, můžeme ho vůlí ovládat i ho nechat plynout s naprostou důvěrou (že se neudusíme.:-)

Jaké je pro nás, když cíleně prodloužíme výdech a necháme nádech, aby přišel sám. Jaký bude..? A jakou kvalitu bude mít naopak náš výdech, když vědomě prodloužíme a prohloubíme svůj nádech…?

Můžeme objevovat, jak vlastně dýcháme ve chvílích, kdy se snažíme, konáme a dáváme ze sebe ven… A jaký je naopak náš dech v momentech, kdy se vědomě zastavíme a necháváme se naopak prodchnout, prostoupit vším co přichází. Můžeme si také vyzkoušet dechové variace při plynutí z pozice do pozice, zkusit rozbořit navyklé vzory spojené s danými pohyby (předklon vždy s výdechem, otevření vždy s nádechem… apod.) a zkusíme tak vytvořit prostor pro naši vlastní zkušenost bez škatulkování a uvíznutí ve „správnosti“.


MYSL

Když chceme zkoumat svou mysl a její aktivitu směrem ven a k sobě, napadá mě několik možností.

Vyberte si sami, která vám bude připadat pro vás osobně zajímavější a přístupnější.

  • Samotné směřování pozornosti - ven a dovnitř k sobě. Kam nejčastěji zaměřujeme své myšlenky… K tomu vně nás, co bylo nebo bude, k našim cílům, projevům, ke komunikaci s ostatními… A nebo k sobě samým, dovnitř. K tomu, co prožíváme, čím se necháme prostoupit, k přítomné chvíli, k tomu z jakého bodu vše vnímáme.


  • Dávání = vlastní aktivita mysli. Přijímání - rozhodnutí nevymýšlí, ale přijímá pomocí intuice, naladění. Aktivita mysli je její cílené využívání k přemýšlení, řešení, hodnocení, vytváření, komunikaci apod. Mysl má ale svá omezení. Může se pohybovat jen na poli toho, co sama zažila a poznala. Nevidí všechny souvislosti, životní propojení, synchronicity. Nemůže nám říct, co máme dělat, co opravdu chceme. Pokud ji proto odebereme roli rozhodování, pustíme vlastní kontrolu a propojíme se více s naší vyšší úrovní. Přijímací mysl může pak fungovat jako takový software k pojmenování naší vnitřní řeči k tomu, abychom se vyjádřili směrem ven.



POVAHA MYSLI

cvičení - myšlenky

cvičení - aktivní myšlenka / příchozí myšlenka






SRDCE

Jak přenést kontemplaci do úrovně srdce?

Kolik lásky přijímáme a kolik jí dáváme, mohlo by se zdát… Já mám ale pocit, že tady funguje trochu jiná zákonitost než na nižších úrovních. Rovnováha není jen o přijímání z okolí a dávaní od nás ven ostatním. Srdce je buď otevřené, jsme s ním spojeni a pak skrze něj proudí láska nejprve k nám samým, my sami se cítíme vyživováni, podporování a milováni životem. A tím přirozenější je naše dávání a sdílení lásky s ostatními. A nebo jsme jen ve spojení částečně nebo velmi málo (když se třeba raději uzavřeme, abychom nebyli zranitelní, opevníme se hradbou logiky a uvažování, protože v něm vidíme možnou jistotu…). A tak sice milujeme, ale… Máme tam své ale, omezení, kdy někoho mít rádi a kdy už ne. Kdy nám začne vadit.. Kdy je naše láska za něco, na oplátku, když on má rád mě… když se ke mně hezky chová… Na určité úrovni chceme být sami vyživováni, chceme první dostat, abychom mohli a chtěli dávat. Zádrhel je v tom, že dostatek sice cítit potřebujeme, ale od sebe samých. Z důvěry, v napojení na život skrze sebe sama. Často se přirovnává k lásce mateřské, té bezpodmínečné a čisté.

A tak možná okruh ke kontemplaci v této úrovni stačí jen: "jak se mám opravdu rád/a, jak sama /sám sobě dávám lásku, péči a podporu?“

„ Láska je niterná intimita všech zkušeností, v níž nenajdeme objekt a subjekt. Láska není zvláštní vztah, je přirozeným stavem všech vztahů.“ Rupert Spira


ÚROVEŇ ŽIVOTA, BYTÍ, DUCHA

v této úrovni jsme buď s životem propojeni v důvěře a jsme plně přijímací. Vnímáme propojenost a synchronicitu dění, pracujeme s vizemi a záměry a pak jen očekáváme projevení se, bez lpění a tužeb. Do akce vstupujeme s lehkostí, nezatížení lpěním na výsledku, ani na procesu, ale jen proto, že zrovna chceme.

A nebo o této propojenosti sice víme a tušíme a svou důvěru si pěstujeme, oživujeme, ale ještě k ní vlastním prožitím směřujeme, oťukáváme si ji sem a tam, jako když z plavání pod vodou občas vynoříme hlavu a v lehkosti splýváme, vidíme tu krásu kolem, které jsme součástí a věříme proudu, že nás nese přesně tam, kde to bude pro naši plavbu nejvhodnější. Ale pak zase na chvíli vplujeme pod hladinu, do víru dění.

A nebo o ní ani nevíme. Plaveme pod vodu ve světě duality, dobrého a špatného, věříme, že si vše musíme zasloužit, vše musíme vydřít, že bez pořádného úsilí nikam nedoplaveme...


Jak jsem propojen s životem? Jak moc je důležité úsilí a dosahování cílů? Proč jich vlastně dosahuji? Chci být šťastný a spokojený, až to dodělám, nebo už jsem nyní, ať jsem kdekoliv..? Dávám ze sebe radostně, protože mám přirozeně sám dost, přijímám tím, že jsem… A nebo dávám, abych dostal, protože mám málo.. A musím něco získat, abych byl šťastný…?

„Štěstí - prosté znání svého vlastního Bytí takového, jaké esenciálně je - nezávisí na stavu těla, mysli nebo světa. Štěstí je naše věčně přítomná přirozenost. Spočívá a svítá tiše v pozadí všech zkušeností, a je-li rozpoznáno, přelévá se do popředí a jeho kvality prostupují všemi zkušenostmi.“ Rupert Spira

A tak tedy… Kdo budete chtít, přidejte se, sdílejme a nebo si nechme pro sebe..:-) Zkusme být pro začátek pozorovateli a jen to vidět. Nemusíme nic proměňovat, jen se do toho objeveného uvolnit a rozpoznat. Uvidíme za měsíc…

S láskou

Markéta




 


SKUPINOVÉ LEKCE



MÍSTO TANCE

www.mistotance.cz , Na Petřinách, Praha 6


ÚTERÝ: 18:30-20:00

- lekce 1, 5 hodiny, kde je dost prostoru se tématu věnovat více



ČTVRTEK 8:30 - 9:30

- lekce 1 hodina, kde tolik o tématu nemluvíme, věnujeme se více pohybu a zastavení, mobilizačním cvičením a cvičení pozornosti.



52 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

jemnost