jemnost

Začíná jaro, které je pro mnoho nás symbolem nových začátků.

Měla jsme připravené lekce na otvírání hrudníku, téma otevření do nového roku a jarního rozkvětu, radost nad postupným koncem pandemie … když v tom začala válka. Píšu tak později, než jsem chtěla, protože mi to nepřišlo vůbec vhodné. Musela jsme se zastavovat během dnů a myslet na to, jak se máme radovat a žít spokojeně naše životy, když je tolik utrpení kousek od nás. A co víc, kolik utrpení na světě bylo a je…

Na podzim jsme byli na Bílé Hoře s dětmi na rekonstrukci bitvy, která se tu odehrála a mluvili jsme o tom, jak můžeme být vděční, že takové boje už k nám nepatří. Jak nesmyslné bylo toto počínání, kdy pár panovačných rozhodne o životě a smrti tolika rodin, které neměly na výběr. Přišlo nám, že to se přeci v tomto světě už nemůže stát… Mýlili jsem se.

Abych ten šok nepochoptilného teroru v sobě zvládla, potřebovala jsem se, jako mnoho dalších obrátit k akci a pomoci, alespoň takové, kterou si můžeme dovolit, jak přispět a nemít pocit, že jen sedíme a nečinně přihlížíme. Během dalších dnů mne oslnilo tolik pomoci všude kolem, tolik účasti a soucitu a podpory. Naši politici se postavili za pravdu a víru ve vyšší principy a jakoby ještě propojily tuto energii otevřených srdcí.

Věřím, že takhle energie se nemůže jen tak ztratit, že nemůže zmizet. Věřím, že snad i přes všechno těžké, co se stalo a co nás ještě čeká, jsme dostali možnost nadřadit sílu lásky a propojení nad sílu zla. Věřím že se nám podaří ji udržet a ráda bych jakkoli napomáhala tomu, abychom na to nezapomínali, abychom si tuto společnou sílu připomínali, vyzvedávali ji do popředí svou pozorností a posilovali ji.

A tak, ač původně záměr jarního otvírání v jemnosti, se prve nehodil, vidím v něm teď vlastně možná podpůrné téma pro naše vnitřní napojení na kvality laskavosti. Na udržování této jemné energie, která prostoupila naší společnost. Spojit se s jemností, která obrušuje hrany extrémů a vnáší kvalitu srdce a našeho vnitřního vedení, které jde v souladu s Životem samotným. Spojit se s péčí a vtiskávat ji do světové energie skrze každý náš pohyb, myšlenku a čin.

Jak říkají moudré směry - aby došel k harmonii celek či skupina, musí být v rovnováze každý jedinec. Zároveň rovnováha jednoho, posiluje toho druhého, pozvedává jeho energii výš, pomáhá mu. Proto každý z nás může přispět celému světu tím, že převezmeme zodpovědnost a přikloníme se k vývoji v Pravdě. Nadřadíme srdce a život nad mysl několika panovačných…

Najděme tedy potřebnou jemnost nejprve sami k sobě, vyživme se potřebnou pozorností a naslouchejme i tomu, jak můžeme pomáhat. Najděme přiměřené úsilí v důvěře, že každý z nás má své místo, které najde nejlépe tak, že se vyladí na své vnitřní vedení a synchronicitu dění.

A tak s dovolením - přikládám můj původní text k jarnímu otvírání v jemnosti…:-)

Aby mohl být třeba inspirací, tématem k zamyšlení, k připomínání si a oživování. I jako průvodce našich jarních lekcí.

PS Sama si dovoluji lehce poodstoupit od přesných měsíčních termínů témat a nechat se vést. Možná tedy teď dříve než za měsíc…? :-)

JARO

I naši předci považovali jaro za začátek nového roku a místo bujarého Silvestra uprostřed mrazů, oslavovali jarní rovnodennost, kdy světlo, oheň a slunce začínají převládat nad tmou a temnotou a kdy se příroda probouzí do dalšího úrodného roku.

Jarní rovnodennost proběhla v neděli 20.3. v 16:34 , což byl okamžik, kdy se střed Slunce ocitl přesně nad rovníkem. Den se od této chvíle začíná prodlužovat, a to až do letního slunovratu (letos 21. června v 11:13 hodin), kdy bude dvakrát tak delší než noc.

Je to čas, kdy nám po zimním odpočinku přichází nová síla a my se začínáme chystat na nové vykročení, s novou energií. Je to čas, kdy nás sama příroda vybízí znovu se plně nadechnout, otevřít svůj hrudník čerstvému vzduchu, prosycenému novou vůní, svěžestí a probouzením.

Zároveň je to ale období přechodové, kdy se lehce necháme strhnout k rychlému vystartování a kdy nám leckdy příroda připomene (třeba i jarním nachlazením nebo únavou), že naše tempo nebylo s jejím rytmem ještě sladěné.

Vyžaduje se po nás jemnější naladění, postupné probouzení i nasazování své síly. Abychom tak jako vše v přírodě, nevykvetli ze dne na den, nestrhli se během za sluncem... Abychom se pomalu otvírali prvním paprskům, napůl ještě schouleni u sebe a pomalu, postupně, JEMNĚ k sobě samým, vykukovali ven a probouzeli se do nového roku.

OTVÍRÁNÍ

V jógové praxi se příchod jara často spojuje se záklony a otvíráním hrudníku a srdce a s radostným vítáním nových začátků a aktivního období. Než se ale pustíme do větších záklonů, pojďme se na ně pomalu připravit. Zkusme se první týdny jara spojit jemně se svou páteří a hrudníkem, pojďme ho pomalu a jemně probouzet, s laskavostí i přijetím toho, že bude potřebovat nějaký čas než se plně a v síle otevře. Připusťme si také propojenost s kolektivním děním ve světe, působení strachu a stahování se, choulení se...

.

Pojďme nalézt jemnost v pozornosti k sobě. Pohladit se svojí všímavostí, přítomností a zájmem o své cítění a počitky těla. Jemnost je naším nástrojem vylaďování, vědomého směřování k harmonii a k rovnováze. Vychází z našeho naladění na své jemné niterné vedení. Je projevem spojení s naším srdcem, které se vloží do našeho tvoření, do naší akce či úsilí.

PŘIMĚŘENÉ ÚSILÍ

V józe se často mluví o přiměřeném úsilí. Pro mne je to úsilí, propojené právě s jemností, s laskavým vedením našeho srdce. Takovému úsilí chybí potřeba cíle, nemusí dosáhnout jasného výsledku, mety nebo čísla. Cílem je pro něj samotná cesta, která přináší prožitek, propojenost a vývoj.

Záklony jsou stejným symbolem, symbolem otevření srdce, naladění se na svoji vnitřní moudrost i laskavost, tak abychom se pak mohli otevřít a propojit s venkovním světem, nabídnout a sdílet své dary, které pomocí tvořivosti a akce přeneseme zevnitř ven.

.

Záklony bývají ale také vnímány jako obtížné a náročné. Já se domnívám, že jsou takové zejména tehdy, když nám v nich chybí právě tato jemnost spojení. Když vidíme cíl (plný most, nejlépe provedený ze stoje..:-)) a uniká nám záměr. Když nadřadíme formu nad obsah, výsledek nad cestu.

FYZICKÁ PRAXE tělo a jemnocit

A proto před tím, než se ponoříme do záklonů v prostoru, budeme si pohrávat s hybností naší páteře, objevováním jemné tekutosti našeho trupu, která se opírá o silné a pevné základy země a našich končetin. Znovu si budeme připomínat sílu opory a naciťovat spolupráci jemného naslouchání s vynaloženou sílou, vnímat možný pohyb a potřebnou stabilitu (jak jsme již objevovali na začátku roku..). Podíváme se na všechny směry pohybu páteře, ukážeme si cviky jemného rozpohybování i posílení, segmentaci jednotlivých částí páteře a jejich vzájemné propojení. Zaměříme se nředevším trup a na jeho spolupráci s končetinami a koncovkami (dlaněmi a chodidly), abychom objevili jejich propojenost.

Budeme se tedy zaklánět hlavně v lehu na břiše, s oporou země a směřovat k pozici kobry (Bhujangasana) (A třeba i do psa hlavou vzhůru (Urdhva Mukha Svanásana) a kobylky (Salabhasana) ).

Probouzet svoji páteř jemným vlněním od země vzhůru a objevovat kouzelnou spolupráci se zemí, sílu, kterou nám země sama poskytuje, abychom se od ní mohli odtlačit vzhůru do nového roku.Postupně rozpohybujeme i naše paže a ramena, abychom se sladili v souhře ramen, lopatek, páteře a hrudníku.

Především budeme ale procvičovat vedení pohybu a jeho rozsahu zevnitř ven. oťukávat své rozsahy v jemnosti, s laskavým vedením sebe samých. Tak, abychom později na jaře mohly začít objevovat aktivnější projevení naší srdeční energie ven do světa, otevřít se záklonům menším či větším….

To se pak podíváme více i na dolní část páteře a na její propojenost s pánví, s dolními končetinami, hýžděmi i hlubokými svaly bříška a trupu. Budeme zažívat jak oddělené a přitom často propojené je zanožení a prohnutí v bedrech… a jak jejich souhry využít pro dobrý pocit v komplexnějších záklonech jako je plný most (kruh - chacrasana), nebo pozice luku (dhanurasana)... Ale o tom více příště...

MYSL a srdce

Na konci lekce si připomeneme možné téma kontemplace, rozjímání a přenesení tématu jemnosti do běžných dnů. Tak abychom mohli objevovat jemnost v našem způsobu myšlení, naší komunikace i činů. Ať už nejprve třeba zpětně, při rekapitulaci dne večer před usnutím nebo formou záměru na začátku dne po probuzení.

Jemnost můžeme vztáhnout nejprve k samotnému naslouchání. Kdy se nám daří zastavit uprostřed dění a zaposlouchat se do sebe samých… jak se vlastně máme, jak se nám dýchá. Jak reagujeme na okolnosti nebo komunikaci, se kterými se setkáváme? Vychází naše postoje, myšlenky a řeč opravdu z hloubi nás nebo jednáme, myslíme a mluvíme ze zvyku, v naučených formách a způsobech v reakci a ve vleku svých vzorců.

Kolikrát za den si dovolíme udělat si malé zastavení a zaposlouchat se do tónu života uvnitř i kolem. Zpočátku si alespoň vzpomenout. A můžeme pak už jen v tomto prostém aktu zastavení najít určitou kvalitu jemnosti, která propůjčí našim dalším krokům jinou kvalitu?